11. 07. 2017 Autor: startishard

Michal Čermák: „Nezávislost na pracovní době oceníte ještě v hrobě…“

Michal je spoluzakladatelem QuickShirt.cz. Před tím založil svou výrobní a designérskou značku Mlask Design, s kterou jste ho mohli potkat třeba na Prague Design Weeku nebo Budapest Design Weeku. Zkušenosti nasbíral jako redaktor pro architektonický časopis EARCH.CZ, projekťák odborných workshopů a konferencí, nebo v marketingu a online v korporátu ve stavitelství a telco. Sám o sobě říká, že má rád zvuk při otevření zavařovačky… Nás ale zajímal jeho začátek a zkušenosti při budování vlastní značky.

Když jsem hledal na internetu firmy na potisk triček, podařilo se mi jich najít nespočet. Co Vás přivedlo zrovna do tohoto odvětví? Jak jste vnímal početnou konkurenci?

Jednou jsem potřeboval potisknout 48 triček a mikin a ta zkušenost byla tak špatná, že jsem to peklo už nechtěl nikdy zažít.. Nabízí to spousta firem, ale je to hrozný a dlouhotrvající proces. Poptal jsem několik firem, některé se ani po týdnu neozvaly, obecně měly na webu spoustu zbytečných informací, 150 stejných triček od různých výrobců apod. Když už se někdo ozval, tak to trvalo ještě několik dní, než mi poslali kalkulaci, potvrdil jsem to, nechal zadat do výroby a pak musel čekat další dva dny na korekturu, fakturu atd. Prostě noční můra! QuickShirt.cz to všechno řeší online, je to rychlé a pohodlné. V tomto konkurenci nemáme a to připravujeme ještě spoustu vychytávek, které ještě zjednoduší zadávání hromadných objednávek pro firmy, sportovní a zájmové kluby, rozlučky atd.

Nemyslíš na nic jiného, řešíš spoustu problémů, které jsi nikdy neřešil, učíš se..

Pak jsou tu ještě „tričkotvořiče“, které ale dělají jednokusové zakázky, jsou drahé a používají často nekvalitní textil a technologii potisku. Když zadáš víc kusů, tak máš sice slevu, ale pořád to vyjde dráž než u nás. My na rozdíl od nich cílíme především na početnější zakázky, přestože kusovky děláme taky. Máme technologie na velkovýrobu, takže když si vybereš třeba víc než 30 kusů a přidáš jednobarevný potisk, tak to web pozná, automaticky zvolí jako výrobní technologii sítotisk a cena hned spadne na zlomek ceny za digitisk. Díky používaným technologiím ve výrobě jsme schopni ti za pár dnů potisknout několik tisíc kusů.

Jak se od ostatních oddělujete? Co je vaše největší výhoda?

Nezávislost na pracovní době oceníte ještě v hrobě… to je jeden z našich reklamních textů. Dále jednoduchost, rychlost a to, že nemusíš s nikým komunikovat a na nic čekat. Je to zakázková výroba cílená na B2B, ale v podstatě to je podobné jako například s taxíky. Kdy jsi naposled volal na dispečink, čekal ve frontě na propojení s operátorem, složitě zjišťoval v noci, na jaké že to jsi adrese, čekal na cenu atd.? A pak ses ještě stresoval, kdy přijede.. A dnes s Liftgagem a Uberem v telefonu, by tě už ani nenapadlo volat na dispečink. Na QuickShirtu je všechno podobně jednoduché, rychlé a pohodlné, akorát se jedná o zakázkovou výrobu textilu.

Jak probíhalo založení QuickShirt? Měl jste zkušenosti z oboru, nebo jste zkrátka ucítil příležitost?

Založení firmy byl asi dvoutýdenní fofr, protože jsme se mými spoluzakladateli ucítili příležitost a zpočátku jsme byli všichni hrozně nadšení. Měl jsem zkušenosti z vlastního menšího podnikání, z malé firmy s organizací eventů, ze střední firmy s marketingem, z korporátu s online. Takový Ferda mravenec, práce všeho druhu. Zbytek se doučíš, asi jako ve všem – když prostě chceš, máš nějakou vizi, tak se zkušenosti, chyby a následující ponaučení přirozeně nabalují a to je to, co mě hrozně baví. Říkám, že nepodnikáme v potisku textilu, ale v online, protože to je pro nás prim. Potisk a technologie máme na špičkové úrovni, ale našim cílem je naučit všechny zadavatele zakázek si řešit objednávky kompletně online, bez potřeby někam psát, volat a někoho popohánět, aby se stihl termín. Stejně jako se dřív lidi učili nakupovat online, tak my je chceme naučit zadávat velké objednávky na zakázkový potisk textilu online.

Jak se Vám podařilo přečkat první měsíce bez zakázek, či větších příjmů? Měl jste našetřeno z vlastních zdrojů, nebo jste sáhl po půjčce?

První tři měsíce jsme vyvíjeli první verzi webové aplikace, takže jsme zakázky vůbec neřešili a soustředili se na vývoj. Takže jsem si vzal úvěr, abychom ze začátku mohli nasypat poměrně dost peněz do online reklamy. Kromě toho jsem příležitostně jezdil po designových marketech, kde jsem prodával svoje produkty Mlask Design, což je bohužel už téměř pohřbená značka, protože QuickShirt se postupně stal prioritou.

Kolik byla zhruba investice, kterou jste do podnikání musel vložit? Jaká byla největší položka a za co ?

Celkově se jednalo o jednotky statisíců. Stále si děláme víceméně všechno sami, takže nejvíce peněz spolyká reklama.

Jako zaměstnanec bych si vydělal dvoj až trojnásobek toho, co nyní, měl všemožné výhody

Zkuste popsat první měsíce – rok, fungování svého podnikání. Co bylo nejtěžší, jaké byly krizové momenty?

Nemyslíš na nic jiného, řešíš spoustu problémů, které jsi nikdy neřešil, učíš se, sem tam někoho bohužel i naštveš, klesne ti životní úroveň a stejně tě to hrozně baví a naplňuje! Těšíš se, až si splníš svou vizi a slepě tomu věříš, ať už je ta vize jakákoli. Pokud jsou vizí to jenom peníze, tak se toho asi nedočkáš, protože to odvádí pozornost od produktu a služby jako takové.

Jinak nejtěžší a krizové bylo tomu stále věřit, že to bude fungovat a vydělávat, dokud jsme nespustili MVP. Brzy ale přišla krize, kdy se web začal kvůli složitosti sypat jako domeček z karet. Kvůli chybám, které už nešlo ani opravovat, jsme se s našim programátorem rozhodli ho udělat znovu a lépe, což nás ale zbrzdilo na několik měsíců. Krize přichází s lidmi, když ztratí focus, vytrvalost a snahu – a začne to být vidět na jejich práci.

Sranda taky je, když máš velkou zakázku, ve které jsou zahrnuti ty největší subjekty ze státní správy a mezinárodního byznysu, které zná každý, a ty víš, že se to nestíhá vyrobit a dodat včas, což by pro nás znamenalo totální ztrátu kreditu u vysněných zákazníků. Ne nadarmo se říká, že když nemůžeš, tak musíš přidat. Takže i takovou situaci dokážeš nakonec vyřešit a zvládnout, což jsme přesně udělali. Když mi potom zadavatelka poslala děkovný email, že jsme to skvěle zvládli a že byli všichni z dresů nadšení, tak jsme ten email vytiskli a pověsili na nástěnku ve výrobě.

Byla někdy chvíle, kdy jste přemýšlel, jestli to nezabalit a nenechat se opět zaměstnat a mít „klid“ ?
Povězte nám naopak, co je na podnikání nejlepší?

Lhal bych, kdyby řekl, že mě to nikdy nenapadlo. Ale vždy to byl jen okamžik zaváhání, který rychle pominul. Měnit bych to nechtěl, protože když máš skutečnou vnitřní motivaci, tak prostě skáčeš přes překážky a běžíš dál, ať se děje, co se děje. Jako zaměstnanec bych si vydělal dvoj až trojnásobek toho, co nyní, měl všemožné výhody atd. klid asi ne, protože tě pořád někdo prudí a nemáš svobodu ve výběru svých kolegů atd. Musíš dělat to, co ti někdo řekne v dobu, kdy ti to řekne. Když podnikáš, tak pracuješ často víc, v noci, o víkendech, děláš věci, které bys jako zaměstnanec nedělal. Tím, že to děláš pro sebe, tak ti to ale nevadí a těšíš se, až to vybuduješ na takovou úroveň, že si na to najdeš lidi.

Když jsme museli někomu zavolat, tak jsme během vyzvánění zpívali, chrochtali, tádydádydááááádovali

Vím, že jste předtím pracoval v nadnárodní společnosti. Kdybyste měl porovnat práci v korporátu a podnikání na sebe, co považujete za výhody a nevýhody?

V korporátu děláš hned na věcech s velkým rozpočtem, které mají vliv na obrovské množství lidí, je tam obrovská dělba práce, pracuješ s kvalifikovanými a zkušenými lidmi, které si minimálně na začátku podnikání nemůžeš dovolit zaměstnat, máš tam zázemí, o kterém se ti taky nezdá, školení a vzdělávání, na které v podnikání na začátku nemáš dost času a ani peníze. Když děláš sám na sebe, musíš se starat úplně o celý chod firmy, ať už si to děláš sám nebo si na to najímáš externí subjekty. Můžeš si vybírat, s kým budeš pracovat, můžeš si řídit vlastní čas, nemusíš se nikomu zodpovídat. Ale musíš mít na všechno silnou vůli a vytrvalost, protože tě netlačí šéf, okolní týmy apod.

Často pracujete z domu a to často bývá prvotní „kanceláří“ řady podnikatelů. Co byste poradil pro udržení pracovní morálky?

Nepracovat z domu, aspoň ne sám, přestože tě to hrozně láká a je to ten první závan „svobody“ po ukončení zaměstnání. Najít si co nejdříve co-working nebo chodit pracovat třeba do knihovny apod. Záleží na typu práce a jestli je vás víc. Když máš tu vůli, tak je to ok. Ale našemu týmu se to neosvědčilo. Záleží taky na konkrétní práci – často řešíme zakázky s šibeničními termíny, a tam si nemůžeš moc vybírat – prostě musíš makat. Když pak nic nehoří, tak se někdy stane, že přes den prokrastinuješ a pak to doháníš dlouho do noci.

Abych sám na sebe zvýšil tlak, tak jsem si začal počítat čistou pracovní dobu pomocí aplikace Hubstaff, která ti měří i efektivitu. Dávám tam pauzu, i když si jdu třeba jen udělat kafe a to pak zjistíš, že z 12 hodin práce je po odečtení všech maličkostí, které přímo nesouvisí s prací, jen 9 hodin čistého času. Dále je důležité i v malém týmu řešit věci projektově a termínovat je. K tomu zase používáme aplikaci Asana.

Kdybyste mohl změnit pár věci ze svých začátků, co by to bylo ?

Byl bych ostražitější při výběru lidí, s kterými v začátcích pracuješ. Když je v týmu 3-4 lidí byť jeden slabší článek, tak to má daleko horší dopad, než když se to samé stane v týmu 30 lidí. Zpočátku jsme se vídali společně 2 dny v týdnu, pak jeden, pak jednou za měsíc. To byla chyba, kterou bych už neopakoval. Je nutné pracovat společně, je to efektivnější, podpoří to týmového ducha a motivuje k intenzivnější práci.

Máte nějakou fakt vtipnou historku z podnikání?

Minulý rok s námi pracovala jedna veselá slečna, která komunikovala se zákazníky. Když jsme museli někomu zavolat, tak jsme během vyzvánění zpívali, chrochtali, tádydádydááááádovali apod.. Vždycky jsme s tím samozřejmě po pár zazvoněních přestali a fakt jsme se s tím náramně bavili. Jednou to ale zákazník zvedl moc rychle a to byla teprve sranda.. Naštěstí ho to taky pobavilo.

 

Podobné články