25. 04. 2018 Autor: startishard

Konec s přetvářkou na internetu a sociálních sítích. Projekt #ZaNormalniHolky ukazuje krásu v ženské přirozenosti

Kristýna Dolejšová se nebála jít proti proudu a vytvořila projekt #ZaNormalniHolky, který má oslovit zejména ženy a dívky a pozvednou jejich sebevědomí. Mnoho z nich totiž dnes žije v iluzi lidí ze sociálních sítí, kteří mají dokonalý život i vzhled. Ovšem často jen na internetu. Projekt ukazuje, že nikdo se nemusí stydět za svůj zevnějšek a může být sám sebou.

Kdy jste dostala nápad založit #ZaNormalniHolky?

Poprvé mě to napadalo před více než dvěma lety, když jsem žila v Austrálii. Tehdy jsem řešila hodně, jak vypadám, jak se cítím, a hlavně jak mě ovlivňují sociální sítě. Chtěla jsem vytvořit koutek na internetu, který by smysluplně pomáhal ženám a dívkám cítit se dobře ve své kůži.

Co odstartovalo váš projekt?

Trvalo mi asi rok, než jsem se odhodlala napsat na svůj cestovatelský blog článek Za Normální Holky. Vyjádřila jsem tam svůj názor ohledně sociálních sítí a jejich vlivu na naše sebevědomí a vzhled. Přečetlo si to skoro dvacet tisíc lidí, což pro mě byl velký úspěch. Potom jsem napsala ještě jeden podobný článek a zjistila jsem, že to čtenářky zajímá a hledají tato témata. Na základě toho jsem založila účet na Instagramu a později blog www.zanormalniholky.cz.

Jak se do #ZaNormalniHolky dostaly ambasadorky?

Ambasadorky jsem vybírala sama a některé jsem do té doby ani osobně neznala. Vybrala jsem si je, protože jsem je obdivovala a měla jsem pocit, že jsou upřímné a na internetu jsou samy sebou. Z toho důvodu jsem je pozvala, aby se staly ambasadorkami mého projektu. Potom jsem s každou napsala článek na určité téma, které bylo pro ni příhodné. Týkalo se to například cestování bez make-upu, vývoje těla po porodu, plus size modelingu a tlaku v showbyznysu. Celkem jsem oslovila dvanáct ambasadorek a každý měsíc jsem zveřejnila článek s příběhem jedné z nich.

Letos se do vašeho projektu zapojilo i několik ambasadorů. Proč jste se rozhodla přidat k projektu i muže?

Projekt je sice #ZaNoramlaniHolky, ale holky chtějí znát také názor kluků, který zajímal i mě. Dostávala jsem hodně pozitivních zpětných vazeb přímo od mužů. Byli totiž rádi že někdo konečně jejich holce řekne, že je krásná i bez filtru na Instagramu, protože je už unavuje ji neustále přesvědčovat, že je nejkrásnější (smích). Myslela jsem, že by ambasadoři mohli hodně mému projektu pomoci. Je jich sice méně, ale články jdou o to více do hloubky.

Co vás během projektu nejvíce překvapilo?

Jeden kamarád mi navrhl, že bych měla prodávat trička s potiskem #ZaNormalniHolky, protože kolegyně v práci o tom pořád mluví a rády by je nosily. Ze začátku jsem k tomu nápadu byla dost skeptická. Nakonec jsem však založila e-shop a nakoupila asi sto triček, která se přes noc vyprodala. Poté jsem si uvědomila, že je lidé chtějí nosit kvůli myšlence mého projektu. Pokračovala jsem tedy v prodeji triček, díky kterému jsem mohla projekt sponzorovat. Více než rok jsem ho totiž musela dotovat ze svých úspor.

Litujete něčeho nebo byste zpětně udělala něco jinak?

Občas se mi stane, že sdílím nějakou myšlenku, která urazí určitou skupinu lidí, aniž bych si to uvědomovala. Také jsem se už párkrát veřejně omluvila. Člověk se pořád učí vyjadřovat tak, aby to bylo řečeno správně. Na začátku projektu se mi stávalo, že mi lidé posílali zprávy plné urážek a nepochopení vůči mému projektu. Já jsem na takové reakce vůbec nebyla připravená, takže jsem ani nevěděla, jak na to mám zareagovat. Brala jsem si to dost osobně, ale teď vím, že jsem to měla od začátku ignorovat.

Většinu svých fanoušku jste získala přes sociální sítě. Proč jste rozhodla zviditelnit právě na Instagramu a jakým způsobem pracujete se svým profilem?

Zvolila jsem ho, protože je to teď nejrychlejší a nejefektivnější způsob, jak se dostat k lidem. Pomohlo mi, že moje příspěvky a články sdílely mezi sebou ambasadorky na svých profilech. Rozhodně jsem si nikdy nezjišťovala, jaké jsou instagramové strategie, kdy je nejlepší postnout fotku nebo jak mám zkombinovat barvy (smích). Dávala jsem do toho vždycky kus sebe. Od začátku projekt dělám proto, abych byla změnou, kterou chci vidět a abych někomu pomohla, ne abych na tom vydělávala. To je podle mě zásadní rozdíl oproti některým ostatním profilům na Instagramu, které jsou přeplněné reklamami. Buduji svůj profil tak, aby byl autentický a upřímný, proto tam sdílím i svůj příběh.

Na svém profilu se nebojíte ukazovat skutečné problémy, se kterými se potýká každá žena nebo dívka.  Jaké jsou reakce od vašich čtenářek?

Spousta dívek se na mě obrací, protože ve mně vidí kamarádku, která jim rozumí. Hodně mi děkují za iniciativu a někdy se mi svěří nebo potřebují poradit. Když mají velké problémy, tak je odkážu na neziskovou organizaci Anabell nebo případně najdeme nějakou jinou organizaci, která pomáhá lidem v těžkých životních situacích.

Minulý rok jste napsala knihu BEZ FILTRU. Jakou to má spojitost s vaším projektem?

Když jsem s projektem začínala, tak jsem si říkala, že když dosáhnu deseti tisíců sledujících na Instagramu za rok, tak ta myšlenka má potenciál a napíšu knížku. V knize BEZ FILTRU jsem popsala svůj příběh a přidala jsem tam reálné odpovědi z dotazníku, který vyplnilo přes pět tisíc dívek. Vydání BEZ FILTRU můj projekt opět posunulo o kousek dál. Díky prodeji knih jsem se projektu mohla začít věnovat na plný úvazek a zároveň část ze zisku darovat neziskové organizaci Anabell, která pomáhá dívkám s poruchami příjmu potravy. Také jsem si splnila sen, protože jsem vždycky chtěla napsat knížku.

Ve svém blogu píšete o Spartan Race. Co vás na tom tak oslovilo?

Kamarádka mě před rokem přihlásila na Spartan Race, ale já jsem vůbec nevěděla, co to je. Pár týdnů před startem jsem si zjistila pár bližších informací a byla jsem přesvědčená, že to nikdy neuběhnu. Šla jsem tam nenatrénovaná a s obrovským strachem, ale nakonec jsem závod dokončila a dostala jsem dokonce i medaili. Ten pocit, který jsem zažila, byl úplně neuvěřitelný, protože jsem překonala svoji osobní hranici a vyšla jsem z komfortní zóny. Dodalo mi to sebevědomí a psala jsem o tom na Instagramu. Spoustu holek to zaujalo a chtěly se také přidat. Dala jsem tedy dohromady skupinu lidí, která začala chodit na tréninky a na konci dubna poběžíme závod v Kutné Hoře. Doufám, že to v holkách posílí sebevědomí a zároveň probudí touhu zdravě sportovat.

Podobné články