17. 04. 2018 Autor: #Startishard

Jde postavit milionový byznys na müsli? Čechům z Mixit se to podařilo.

Müsli někdy jedl pravděpodobně každý z nás a také každý má rozdílné požadavky na to, jak by müsli mělo chutnat. Toho si všiml Martin Wallner a Tomáš Huber a rozhodli se založit firmu Mixit, díky které si může každý namixovat svoje müsli přesně tak, jaké jsou jeho preference.

Můžete nám na začátek jednou větou shrnout, jak vlastně Mixit funguje?

Do řádku adresa ve vašem prohlížeči naťukáte www.mixit.cz, kliknete na “namixuj si”, do virtuálního tubusu müsli, snídaňové kaše nebo zobání si jednoduše kliknutím přidáváte z více než 90 ingrediencí, na co máte chuť, pak jen objednáte a my vám vaši směs v krásném, už reálném tubusu pošleme až domů, do práce nebo na jedno z desítek odběrných míst po celé zemi. Ufff, to byla dlouhá věta.

Fungujete již 9 let, jak se změnily preference zákazníků? Jsou například nějaké příchuti, které byly populární a dnes už nejsou?

Těch změn je hodně. Neustále roste procento zákazníků, kteří dávají přednost námi navrženým směsím oproti těm, kteří si je sami míchají. To je ale změna vyloženě Mixťácká. Z těch obecných je to neustále se zvyšující zájem o suroviny a mixy pro specifické výživové potřeby. Neustále nám roste počet bezlepkových objednávek, hodně úspěšné jsou i naše bezlaktózové kaše, jejichž nabídku neustále rozšiřujeme a v poslední době raketově stoupá zájem o produkty s přidaným proteinem, ať už jsou to kaše, müsli tyčinky Mixitky nebo si protein či proteinovou čokoládu přidává do svých směsí čím dál tím více zákazníků.

Co pro vás bylo v začátcích nejtěžší a na jaké chyby nyní vzpomínáte?

Nejtěžší bylo samozřejmě získat zákazníky, ale zároveň finance, abychom je měli jak uspokojit. Jak totiž rostl počet objednávek, museli jsme neustále nakupovat více a více surovin a najmout brigádníky, na což samozřejmě v začátku nestačily vydělané peníze z toho malého počtu objednávek, a tak jsme překračovali celé měsíce možná i roky výdajový plán. A naše podnikání nebo pro banky dostatečně důvěryhodné, aby nám na růst půjčovaly. Ale to nebyla chyba, věděli jsme, že to tak bude, jen to bylo náročnější, než jsme si modelovali.

Z jakých zdrojů jste projekt zpočátku financovali? Byli jste i v soutěži Den D, jak to dopadlo s investory z tohoto pořadu?

Z vlastních zdrojů, a když ty (poměrně dost rychle) vyschly, tak z rodinných. O hodně později jsme si pak na automatizaci výroby už půjčili od banky a pomohla i EU, ale ty začátky byly čistě na na nás. Ve Dnu D prostě nepadly nabídky, které jsme chtěli využít a u kterých jsme měli pocit, že by Mixit vedly směrem, kterým jsme ho chtěli vést my. Padly návrhy na outsourcing výroby jako nutnou část rozvoje, a to je něco, na co jsme nechtěli přistoupit a nepřistoupili jsme za těch 9 let.

Jaké milníky ve svém podnikání vidíte? Po jaké době se podle vás z projektu stala opravdu fungující firma?

To je zajímavá otázka, my si totiž nejsme moc jistí, co je to dobře fungující firma. Pořád fungujeme hodně živelně, procesy nastavujeme a pak zase rychle měníme a boříme, zkrátka máme do korporace daleko. Ale z té úplně startupové fáze jsme se dostali nejspíš tak před 3 lety, kdy jsme opravdu předali vedení jednotlivých oddělení lidem, které jsme si v Mixitu vychovali. První “manažeři” u nás byli zaměstnanci, kteří s Mixitem vyrostli a my jim mohli svěřit tu výrobu, tam IT a uvolnit si ruce. Do té doby se dost často čekalo, co řeknu já nebo Tomáš a firmu to brzdilo.

V době, kdy jste začínali, ještě nebyly tak silné sociální sítě. Jakým způsobem jste se propagovali v začátcích a jaké trendy vnímáte nyní?

Díky sociálním sítím, doporučení a PR. Sociální sítě v té době nebyly tak silné, ale my je tehdy myslím využili na 110 %. Nemohli jste si platit reklamu, ale my si ji stejně pořádně nemohli dovolit, takže jsme vlastně byli rádi. Naše organické dosahy na Facebooku byly až neuvěřitelné, novinky nám pomáhali šířit loajální fanoušci, média zajímal náš projekt tak nějak samozřejmě. Myslím, že tehdy jsme byli asi za sympatické blázny, což média i fanoušky přitahovalo:-)

Jakým způsobem se oproti začátku změnila vaše role ve firmě?

Díky tomu, že už máme opravdu reálný management, který své oddělení vede myslím líp, než bychom vedli my dva, tak my máme o něco volnější ruce věnovat se novým nápadům, strategickému směřování firmy a podobně. Ale i tak nové nápady stejně potíme po nocích, když už není s kým řešit každodenní chod firmy a jménem známe každého našeho zaměstnance, tak tak nějak doufám, že jsme se vlastně moc nezměnili, jen máme kolem sebe lidi, které nám tu práci dělají jednodušší a my se na ně můžeme spolehnout.

Uspět na trhu znamená být lepší než konkurence. Snažil se někdo váš model napodobit? Jak vás vůbec napadlo míchat müsli?

Jasně, mnohokrát. Jeden nám dokonce ukradl i naše nafocené obrázky a dal si je na téměř stejný web. Za dobu naší existence vzniklo odhadem tak 10 podobných projektů, ale nemám informaci, že by některý přežil víc než rok, dva. Ale je třeba říct, že ne všechny byly a jsou naše kopie, některé si jdou vlastní cestou a s námi vlastně sdílí jen podobný sortiment. To jsou mimochodem zpravidla ty úspěšnější. My sami patent na míchání müsli nemáme, když jsme začínali, myslím, že už něco podobného bylo v USA a v Německu, ale mimochodem i ty postupně zanikly.

Do kolika zemí nyní expandujete a pokud i mimo EU jaké vnímáte bariéry?

Aktuálně si nás můžete koupit v Česku, na Slovensku a v Polsku. Franšízu jsme pár let měli i v Kanadě, ale nedávno jsme se rozhodli ji zavřít. Ukázalo se, že je to prostě daleko a že se nemůžeme spoléhat na partnery, protože prostě nejde všech těch 9 let zkušeností předat a i kdyby šlo, tak za oceán nejsou často přenositelné. V zahraničí je často bariérou prostě to, že nemůžeme stavět na našem příběhu malé české firmy, která chce dělat všechno pro radost zákazníka. Kde nás neznají, nemají k nám dost velký vztah na to, aby se zákazníci vraceli.

Kolik tun surovin ročně spotřebujete?

Každý rok jsou to vyšší stovky tun.

Kde vnímáte největší prostor pro zlepšení?

Občas tušíme, že naši zaměstnanci chvílemi touží po nastavených, pevných a neměnných procesech. Na to bychom rádi zapracovali, abychom všichni mohli chodit spát s trochu méně kreativním nepořádkem v hlavě i ve firmě. Ale když ona nám ta živelnost pořád funguje.

Podobné články