04. 06. 2018 Autor: startishard

ARTEDU ukazuje cestu k současnému umění laické veřejnosti

ARTEDU je platforma zastřešující umělecko-vzdělávací projekty, které přibližují současné umění široké veřejnosti. Zakladatelka Barbora Johansson Pivoňková, umělkyně Veronika Drahotová a dalších pět členek se podílí na různých akcích ARTEDU, které často přibližují lidem život a práci umělců nebo vzbuzují mnoho otázek ohledně současného umění. Od podzimu minulého roku sídlí ARTEDU v Pražském kreativním centru na Staroměstském náměstí, ve kterém v minulých dnech proběhla prezentace projektů a výstava “Co oči nevidí” v rámci projektu Postatelier.

Jaký máte vztah k umění?Jaká je vaše role v ARTEDU?

Barbora: Celý život mi bylo umění na blízku, od dětství v mé rodině až po studia na UMPRUM v ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida. ARTEDU vzniklo těsně potom, co jsem dostudovala. Když jsem absolvovala, tak jsem se Zdenkou Švadlenkovou a Alenou Bartkovou vydala knížku “Umělec, vila a bazén”, která se zabývá významem vzdělání v současném výtvarném umění. Díky této knize jsme otevřely spoustu témat, které jsme reflektovaly do různých projektů a ty zastřešily právě platformou ARTEDU, která se věnuje projektům na pomezí umění a vzdělávání. V ARTEDU se specializuji na projekty spojené s videem a fotografií.

Veronika: Já také pocházím z uměleckého prostředí, máma je malířka a tak jsem se na Avu pobývala již jako malá v dobách jejích studiíí. Stejně jako Bára a to je opravdu jen shoda náhod jsem také jsem vystudovala u Jiřího Davida, ale to působil ještě na AVU. S Bárou jsme se seznámily na uměleckém projektu, který jsme spolu realizovaly v rámci Designblogu asi před dvěma roky. Nakonec ty naše setkání vyústily v tento pro mne velmi příjemný konec, že mě Bára přivedla do ARTEDU.

Co bylo impulsem pro založení ARTEDU?

Barbora: Naprosto zásadní pro vznik ARTEDU byl projekt Nad čarou. Ten navazoval na šestiletý výstavní projekt Pod čarou, který sestával ze studentů nepřijatých na vysoké umělecké školy, hlásící se znovu. Byl to naprostý pank, otevřená platforma pro všechny, kdo chtěl prezentovat své dílo, bez kurátorského výběru. Výstava se konala týden před přijímacími zkouškami. Cílem bylo pozvat profesory a studenty ze školy, aby viděli práce uchazečů v jiném kontextu než při zkouškách. Tato výstavní platforma se stala oblíbená a časem se rozšířila i na jiné umělecké školy, poté i mimo Prahu, a za těch šest let by se dalo říci, že se projekt Pod čarou týkal celé země.

Když jsem dostudovala, chtěla jsem tuto myšlenku nějak uzavřít. Napadlo mě uspořádat výstavu kontrastní k této – tedy v zavedené instituci a pod taktovkou kurátora. Oslovili jsme kurátorku Terezu Jindorvou, která vybírala z těch umělců, kteří se alespoň jednou účastnili projektu Pod čarou a pak se na školu dostali – tedy procházeli vzdělávacím procesem. Každý vystavil několik děl. Jedno, které bylo během jeho studia pozitivně přijato, druhé negativně, třetí bylo dílo, se kterým se kdysi hlásil na školu a čtvrté, se kterým by se hlásil dnes po všech zkušenostech uměleckého vzdělávání. Díla nebyla do těchto kategorí rozdělena, a tak divák mohl hádat, z jakého období které je. Pravdu se dozvěděl až na konci výstavy a tak mohl porovnat, jak na něj která díla působí a klást si otázku jakou roli hraje vysokoškolské vzdělání v životě umělce. Vznikla tedy výstava Nad čarou v Centru současného umění DOX, oproti tomu stály pankové výstavy Pod čarou a mezitím šest let vysokoškolských studií. A my se ptaly, jak právě studium na vysoké umělecké škole samotné umělce ovlivnilo a právě to jsme shrnuly v knize Umělec, vila a bazén. K problematice se zde vyjadřuje na 50 osobností české výtavrné scény.

Co pro vás bylo na začátku nejtěžší?

Barbora: Naše kniha Umělec, vila a bazén, protože jsme se pouštěly do něčeho, co jsme nikdy nedělaly. Musely jsme zjistit, jak celý proces vzniku knihy funguje. Knihu jsme si vázaly sami, protože je spojená zipem a vazba knihy byla velice specifická. Chodily jsme tedy půl roku o víkendech do knihvazačské dílny na UMPRUM a svázaly jsme tisíc knih. Tedy dva tisíce, když si vezmu, že každá obsahuje dvě samostatné části.

Co je cílem ARTEDU?

Barbora: Přibližovat umění široké veřejnosti a nabízet nové pohledy na současné umění. Často se snažíme lidi dostat do přímé konfrontace s uměním. Hodně důležitá je pro nás osobní rovina projektů, spolupracujeme proto přímo s umělci, nebo přinášíme umění do prostor, kde by ho nikdo nečekal.

Veronika: Je to osvěta či přibližování současného umění, protože pro širokou veřejnost je současná vizuální scéna poměrně náročná. Když člověk jen tak vyrazí do galerie a nemá zrovna štěstí na srozumitelný výklad, tak se může cítit ztracený, případně odrazen, zvláště pokud nezná kontexty a historické odkazy. Já vidím naši cestu v nelineárním pojetí přístupu k umění. Message je, že umění nutně nemusíme rozumět, stačí, když mu budeme otevření.

Na jakém projektu se v rámci ARTEDU podílíte nyní?

Barbora: V rámci aktivit ARTEDU právě probíhají projekty Učebny a Art (not only) for dummies kolegyně Zdenky Švadlenkové či multižánrový projekt Sexposed Evy Šmerdové. My dvě vedeme projekt Postatelier, který je prostorem pro absolventy vysokých uměleckých škol, volně navazuje na jejich výuku a funguje od minulého roku. Naposledy jsme mimo jiné pracovali v Postatelieru na projektu “Co oči nevidí”, který byl vystavený v Pražském kreativním centru na konci května.

Veronika: Postatelier byl experimentální a úzkoprofilový projekt. Absolventi pracují společně a sdílejí své zkušenosti.

Kde získáváte peníze na projekty?

Barbora: To je hodně individuální, protože každý projekt je financován různě. Buď se vypisují granty nebo se hledají sponzoři, ale některé naše projekty nejsou financované vůbec – například Postatelier je dobrovolná činnost.

Jak propagujete váš projekt?

Veronika:​ Využíváme hodně sociální sítě a osobní kontakty.

Pro koho jsou vaše projekty určeny?

Barbora: Je to určené pro spoustu lidí – absolventy vysokých škol, středoškoláky, mladé lidi a výtvarníky. A také ty, kteří si myslí, že umění nerozumí nebo je nezajímá. Ty máme možná nejraději 🙂

Jaký dostáváte feedback od účastníků vašich akcí a workshopů?

Barbora: Projekt Učebny má zajímavé zpětné vazby. Proces totiž vždy nějakým způsobem naruší chod školy a donutí lidi přemýšlet o tom, co se ve škole děje. Takže jak pro studenty, tak pro pedagogy je to zajímavá intervence. Celý projekt funguje tak, že je vybraný umělec pozván na střední neuměleckou školu a tam po dobu několika měsíců pracuje se žáky. Zve je také k sobě do ateliéru, vypráví jim o svém díle, jsou spolu v úzkém kontaktu. Jejich společná práce vyústí ve vernisáž přímo na škole a výstupy jsou často nekonzervativní a dost otevírají lidem oči – překvapivě i profesorům. Záměrně směřujeme tento projekt na střední školy neuměleckého zaměření, aby současné umění poznali i lidé, kteří se o to spíš nezajímají.
Zpětně máme velice dobré odezvy, jak od vedení školy, tak od umělců samotných, kteří často ani nepředpokládají, že by je práce se studenty tak obohatila. Je to pro všechny velký zážitek.

Veronika: Ještě bych k Učebnám dodala, že tento projekt funguje ve spolupráci s Cenou Jindřicha Chalupeckého. Takže umělci, kteří se podílí na Učebnách jsou většinou laureáti Chalupeckého ceny. Postatelier je trochu méně viditelný vzhledem k tomu, že je určen pouze lidem z oboru.

Co plánujete do budoucna?

Barbora: Zrovna v minulých dnech to byla prezentace projektu Artedu v rámci otevřených dveří u nás v Pražském kreativním centru. Na podzim plánujeme v návaznosti na projekt Učebny konferenci ve spolupráci s Národní Galerií. Pokračovat ve spolupráci budeme i v 2019, kdy v rámci prostor Národní galerie proběhne výstava všech na Učebnách doposud vzniklých děl. K výstavě bude několikadenní konference o vzdělávání v umění. Takže je rozhodně na co se těšit.

Veronika:​ Projektů probíhá několik, například také Art (not only) for Dummies, který je pro úplné začátečníky, kteří se cítí ztracení v současném umění a chtějí ho poznat a pochopit. A v záloze máme něco velkého, zatím ale nemůžeme prozrazovat detaily.

Barbora:​ Sledujte na nás a brzy se dozvíte více!

 

Podobné články